Motorický vývoj dítěte do jednoho roku

Veškeré věkové údaje k danému pohybovému úkonu uváděné v literatuře, berte prosím s rezervou. Každé dítě je individuální a mnohem důležitější je, v jaké kvalitě pohyby provádí, než kdy přesně je provede.

Jestliže dítě dané dovednosti v uvedeném věku nedosáhne, nemusí se ještě jednat o problém, ale je třeba ho uvážlivě vyloučit a ne vyčkávat. Upozorňuji na nevhodné používání fyzioterapeutické Vojtovy metody, se kterým jsem se setkala hlavně u dětí po indukovaném porodu. Těmto hypotonickým dětem (snížený svalový tonus) ji doporučí lékař, aby se „nastartoval“ jejich motorický vývoj. U dětí starších 6 měsíců není dostatečně účinná (vyhasínají reflexy) a zároveň u starších dětí nezábavná až traumatizující. Tím, ale nepopírám její využití u správných indikací.

Stručný přehled pohybů

(Pozn. Nejprve jsou uváděné polohy na zádech, pak na břiše)

Novorozeně

• nekoordinovaný pohyb

• ruce a nohy jsou pokrčené

• hlava otočená k jedné straně

• na břiše leží s pokrčenými koleny, hlava níž než pánev

2. měsíc

• mizí jednostranné držení hlavy

• poloha šermíře

• krátkodobě zvedá ruce a nohy nad podložku

• na břiše se lokty i pánev dostávají k podložce, opírá se o břicho a předloktí, hlava ve středním postavení

3. měsíc

• leží symetricky, v ose

• kontakt rukou a hrudníku, zvedá ruce, nožky zvedá nad podložku

• na břiše je dokončené 1. vzpřímení (opora je kyčel a lokty)

4. měsíc

• zvedá nohy nad podložku ve všech kloubech do pravého úhlu

• zvedá ruce nad podložku, bouchá do hrazdičky

• prohlíží si ruce, dosáhne na úroveň třísel

• na břiše zaujme zkřížený vzor (opora koleno, opačné předloktí a 1 ruka volná)

5. měsíc

• zvedá nohy a pánev nad podložku

• osahává si kolínka

• otočí se na bok a zvládá boční vzpřímení

• na břiše: zátěž na stehnech a patkách dlaní s propnutými pažemi

6. měsíc

• umí se přetočit ze zad na bříško

• upřednostňuje leh na břiše

• na zádech si hraje s hračkou, kterou předává z ruky do ruky

• sahá si na bérce

• na břiše: 2. vzpřímení (opora je na patkách dlaní a kolenou)

• učí se pivotovat (otáčení se kolem vlastní osy)

7. měsíc

• umí se přetočit z bříška na záda

• na zádech si hraje se 2 hračkami

• sahá si na nožky a dává je k ústům

• pivotuje, plazí se

• posouvá se vpřed jako píďala nebo vzad jako rak

7,5. měsíc

• začíná zvedat pánev nad podložku, zvládá šikmý sed

8. měsíc

• klečí a houpe se

• vzpřímí se na kolenou s opřením o schod

9. měsíc

• umí koordinovaně lézt se správným stereotypem

10. měsíc

• staví se u nábytku přes rytíře

• leze všemi směry (podlézá, přelézá, vylézá a slézá pozpátku)

• chodí úkroky stranou s přidržením

11. měsíc

• upřednostňuje ještě lezení před chůzí

• stojí s přidržení za 1 ruku

12. měsíc

• upřednostňuje ještě lezení před chůzí

• postaví se samostatně a stojí bez opory

• dělá první krůčky

Nejčastější otázky rodičů ohledně pohybového vývoje dětí do 1 roku

Kdy a jak často dávat děti na břicho?

Poloha na bříšku je pro děti důležitá. Přibližně od pátého měsíce, kdy se děti otáčejí ze zad na břicho, se celý vývoj začne odehrávat pouze z této polohy. Proto je potřeba, aby děti polohu na břiše dobře znaly, uměly v ní vydržet dostatečně dlouhou dobu, a aby se jim tam hlavně líbilo.

V porodnici často maminkám radí, aby děti na břicho nedávaly z důvodu syndromu náhlého úmrtí, či vdechnutí vlastních zvratků. Ale to se jedná o polohu ve spánku. V aktivní fázi je naopak potřebné, aby v poloze na břiše miminko trávilo 50% aktivního času pod dohledem matky.

Kdy začít děti pokládat na zem?

Mezi třetím a čtvrtým měsícem je vhodné začít nechávat děti často na tvrdé podložce, kde se můžou dobře opřít a volně pohybovat. Z hlediska bezpečnosti je nejvhodnější zem.

Pokud máte doma chladněji, lze použít hrací deku, pěnové puzzle či kusový koberec. Hrazdičku dávejte jen občas, línější děti se rády jen dívají a nesnaží se uchopit vzdálenější hračku.

Fixace v lehátku, autosedačce dítěti neublíží, pokud tam bude tak 10% aktivního času. Nad 50% času stráveného v lehátku se hodně blokuje vývoj dítěte.

Matrace není bezpečná ani vhodná, je moc měkká, dítě se nemůže pořádně opřít. Navíc dítě často překvapí matku svou rychlostí a v nestřeženém okamžiku spadne. Miminko, které si hraje na zemi, naopak můžete volně přenášet, podle toho v jakém pokoji zrovna jste. Většinou dětem stačí, když vás vidí a jsou spokojené. Výhodou pobývání dětí jinde než v postýlce je i získání určitého režimu - postýlka je na spaní, zem na hraní. Tento režim vám hodně usnadní ukládání dítěte ke spánku.

Kdy děti samy sedí?

Existuje velmi rozšířená fáma o tom, že v 6 měsících by mělo dítě už samo sedět. Z hlediska vývoje je ale tento požadavek zcela nereálný. Tento názor přetrvává ještě z doby, kdy byly děti běžně pasivně posazované, z důvodu trénování zádových svalů. Bohužel, až když tato generace dorostla, zjistilo se, že je bolí záda mnohem častěji a dříve, než jiné generace. A pátralo se proč. Nakonec došli odborníci k závěru, že záda byla přetěžovaná už v dětství, a názor o pasivním posazování dětí se diametrálně změnil. Bohužel v USA jsou ve fázi pasivního posazování teprve nyní, takže spousta knih přeložených z angličtiny, vás může k pasivnímu sedu nabádat. Sed je vyvrcholením celého vývoje. Většina dětí nejdříve stojí a leze, a až poté, co si lezením posílí zádové svaly, začíná sedět. Sednou si tak, že z polohy na všech čtyřech jdou na bok a poté si vyndají jednu nebo obě dolní končetiny nebo si sednou mezi paty. Ze začátku se většinou ještě drží rukama země. Až v okamžiku, kdy si uvolní ruce pro hru, jsou záda připravená na sed. V žádném případě není možný sed z lehu na zádech, tak jako u dospělých. Někdy si děti tak sednou, když jsou ve zvýšené poloze (autosedačka, kočár, klín ad.), nebo se za něco chytnou a vytáhnou se do sedu (tyčky od postýlky, madlo v kočárku). Ale i to je pasivní sed. Zde je na místě pevně kšírovat bezpečnostními pásy tak, aby se dítě nemohlo posadit. Pasivní sed je nebezpečný protože dětem ničí záda, je schopný i zablokovat psychomotorický vývoj. Většina pasivně posazených dětí nikdy, nebo jen velmi krátce leze. Sed je cíl celého vývoje a lezení je cesta k němu. Pokud dítěti nabídnete cíl dřív, než projde cestu, pravděpodobně už se po ní nikdy nevydá.

Proč některé děti nelezou?

Lezení je jedním z nejzdravějších pohybů ve vývoji vůbec. Nejen že propojuje hemisféry a tím zlepšuje koordinaci a soustředění, ale posiluje symetricky všechny svaly těla. Lezení zaujímá ve vývoji veliký časový úsek, většinou 4 až 5 měsíců, než začnou děti samy chodit. Bohužel i dnes je dost dětí, které nelezou. Důvodů je více, ale mezi nejčastější patří bezkonkurenčně pasivní sed a svislá poloha, ve které matky děti od narození drží. Některé děti nemohou lézt kvůli chodítku, to může dítěti jedině ublížit. V žádném případě mu neumožní rychlejší nástup chůze, naopak mu vývoj zablokuje. Je výhodné jen pro rodiče, kteří chtějí mít klid od svých dětí.

Lezení by mělo jít ruku v ruce se stojem, dítě se postaví s oporou, rozhlédne se, kde je co zajímavého a lezením se pak k cíli dostane. Čím déle dítě leze, tím lépe se mu upevní a vyvíjí páteřní svalstvo. Pokud převládá lezení, nedáváme dítěti pevnou obuv, vhodné jsou capáčky.

Stoj a chytání dětí

Dítě, které se dostane do stoje, se musí také naučit jak dolů. Pokud maminka začne dítě chytat nebo mu pomáhat ze stoje, dítě má pocit, že matka je součástí jeho pohybového stereotypu. Takové dítě se pouští, kdykoliv vidí matku v blízkosti, dokonce i v době, kdy už dávno umí dolů. Proto se většina úrazů stává v přímé blízkosti rodičů.

Naopak dítě, které není chytané, se velmi brzy naučí spoléhat samo na sebe. Při nácviku slézání ze stoje doporučuji odstoupit na dostatečně velkou vzdálenost a udržovat s dítětem oční kontakt. Mluvte na něj klidným tónem, aby se drželo a nepouštělo, jinak spadne. Lákejte dítě pomocí hračky dolů, ale nedovolte, aby se vás chytalo. Pokud dítě odmítá spolupracovat, radši obě nohy pokrčte v kolenou do kleku, než abyste ho sundala. Z kleku se už dítě bez problémů dostane na zem. Při případném pádu situaci zlehčete, určitě nelitujte. Dramatický výraz vašeho obličeje může rozplakat i velmi statečné dítě. Každý pád je důležitá informace do mozku, jak příště neprovést pohyb. Hlavička vašeho dítěte je na pád teď připravena mnohem lépe, než když srostou lebeční švy

Vodění dětí za ruce

Většina dětí potřebuje od prvního stoje do chůze urazit dlouhých 4- 5 měsíců, které tráví lezením a obcházením nábytku. Většinou si rodiče myslí, že chůze přichází mnohem dříve. Často se stává, že chtějí tuto fázi zkrátit voděním za ruce, a tím urychlit nástup chůze. Vodění za ruce nemá bohužel s chůzí moc společného a už vůbec ji neurychluje. Dítě se do vás pověsí a reflexně pohybuje nohama. Vaše dobře myšlená pomoc se obrátí spíše proti dítěti, nastává stagnace vývoje. Dítě se fyziologicky nemá kam ve vývoji posunout a nástup chůze se naopak zpomaluje. A tak většina dětí voděných za ruce začíná chodit až kolem 15- 18 měsíce. A jejich rodiče či babičky často končí s bolestmi zad. Proto doporučuji nechat své dítě v klidu lézt a obcházet nábytek, nijak nezasahovat do jeho vývoje a chůze přijde tak brzy, jak jen to je u vašeho dítěte možné.

Tortikolis

Trikolis je stočení hlavy k jedné straně, může být dané z polohy v děloze, špatnou manipulací nebo jednostrannou stimulací. Do 2 měsíců věku by mělo fyziologicky vymizet. Pozor na podněty z jedné strany-hračky na postýlce, držení na jedné ruce atd. Někdy pomáhá protažení šíjových svalů, ale pokud stočení přetrvává, je třeba hledat fyzioterapeutickou pomoc.

Vtočení nohy

Důležité je podporovat běhání bosky v terénu, chytání různých předmětů nohou, tím se podporuje tvarování klenby chodidla. Ta se vyvíjí až do 7 roku věku, nedoporučuji proto do této doby používat vložky do bot, noha tím dostává podporu a nesnaží se už tolik pracovat sama. Důraz bych kladla na velikost obuvi, bota by měla být vždy o 1,5 cm větší než noha. Rozhodně vyloučit úzké špičky, baleríny, které musí být těsné, aby na noze držely. Nevadí boty zděděné, jen by neměly být sešlapané k jedné straně. Vhodné jsou i kožené capáčky do terénu, pokud je chladněji nebo moc píchavé podloží.